Výflus první-rozjezd, vzpomínáme na závody

16. listopadu 2011 v 18:11 | meisil |  Výflusy
Takže, jak začít… ehm… Ahoj
(Myslím, že jsem začala být posedlá prvním dojmem, který se snažím pořád upravovat)
Posledně jsem slibovala, že se to tu změní. Tudíž se nebudu otravovat s nějakým množstvím rubrik, a tak to rozdělím následovně: cokoliv, kde kecám do prázdna: Výflusy. Cokoliv, co zavání psanou tvorbou: Vrakoviště, a ten zbytek, obrázky, a jiné šílenosti, jež vzniknou, když se mi do rukou dostane papír a tužka, jdou do Sběru.
Takže ehm ehm, začínáme.


Jak už někdo možná ví, jsem velice náruživý sportovec závislý na endorfinech a jednom svém spoluplavci, Panu Dé (o němž byla mimochodem řeč v jednom z posledních článků).
A kruci, tak a došly mi nápady.
Co jsem to chtěla napsat?
Jo, už tři týdny mě bolí rameno, asi tam mám nějaký zánět. Taky jsem byla na závodech, sama s rukama, což mi vyhovovalo mnohem víc, než kdyby tam byly i holky, protože se nikdo potutelně neusmíval, zatímco jsem si povídala s Panem Dé, nikdo po mě nechtěl, abych místo s rukama šla na oběd s nima a užila jsem si suprovou sobotu, na kterou asi ještě dlouho nezapomenu.
(hurá, už vím, o čem psát)
Poté, co jsem se doma vytasila s plánem vstávat ráno v šest, abych se městskou hromadnou dopravou dostala tam, kde jsme měli sraz, na mě bylo pohlíženo jako na extrémně nebezpečného chovance psychiatrické léčebny, po dlouhém dohadování byl ale můj dopravní nápad s mírným nesouhlasem přijat, a tak jsem se příštího rána s Hurá pocitem vykopala z domu, abych se na zastávce mohla setkat s Panem Dé, s nímž jsem potom absolvovala cestu na místo dalšího určení, kde jsme se nalodili do úžasného starodávného mikrobusu, v dnešní době obohaceného o stylovou disko-kouli a lebku místo řadicí páky. Rádio bylo na dálkové ovládání a dlouze se spekulovalo o tom, jak a kam připevnit venkovní teploměr. Na dálnici se nám podařilo předjet jakéhosi kamioňáka, ovšem jen těsně, neboť on měl rychlost omezenou na osmdesát kilometrů v hodině a my se vyšplhali na osmdesát pět.
Konečně na plovárně jsme zjistili, že dlaždičky na kratších stranách bazénu disponují nadměrnou kluzkostí, a tak se stalo, že obrátka dostala zcela nový rozměr a výši ocenění.
Osobně mi nejvtipnější přijde sledovat závodníky na padesát metrů kraul, respektive poslouchat, jak plavou:
Rozhodčí: "Na místa"
Přístroj: "Pííp"
Závodníci: "Vrz-Cák" vteřinka ticha, než se vynoří "da-da-da-da-da-da-da-da-da-da-da-da-da-da" ticho na obrátce "da-da-da-da-da-da-da-da-da-da-da-da-da-da" a na úplný závěr dohmat:"plác-plesk-plácplácplác-plác"

Nevím, kdo tento článek, styl psaní, či dokonce jenom celou mou blogovou maličkost ocení, ale jsem si celkem jistá, že mnoho lidí to nebude
meisil
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Scarlett Flame [Tazi] | E-mail | Web | 17. listopadu 2011 v 12:00 | Reagovat

Myslím, že roztřídit to do tří rubrik je užitečný, než jich mít 50, v kterých se nikdo neorijentuje...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama