Jak fiasko přišlo, a životní příležitost opustila bojiště

16. října 2011 v 18:11 | Meisil
Jsem unavená. Už v šest večer se mi zavírají oči, nedokážu snášet stres a škola se mi hroutí. Šance na kluka nula nula nic a motůrek pracuje na reverz.

(pro lenochy: přeskočte až k té tlustě vyvedené větě)

Ale popořádku:
Tento rok mi začaly ranní tréninky. To znamená třikrát týdně vstát v pět ráno, abych v šest mohla skákat do vody a ve tři čtvrtě na sedm běžet do šaten, abych chytila autobus. Překvapivě tuto zátěž poměrně dobře zvládám a dokonce se na další tréninky těším!


Samotné plavání ovšem není mou jedinou mimoškolní aktivitou. Po odpoledním tréninku se pravidelně chodím převléct a trénovat malé děti, takže domů se dostávám ještě o hodinu později, než bych šla normálně. Ovšem i tohle mě baví a nechci se toho vzdát, přestože občas mě "ti haranti drzí" docela štvou. S každým tréninkem, který vedu, se cítím jistější v kramflecích a dělám méně začátečnických chyb. S rostoucím sebevědomím se mi rovnají ramena a mám zas o něco větší autoritu, než posledně. Občas se mi dokonce podaří sestavit jim, co mají plavat, aby to dávalo smysl…
K tomuto se přidává škola, z jejíž jednoduché látky se stává džungle neznámých pojmů, dvojek, trojek a zklamaných profesorů. Nikdy jsem se nepotřebovala připravovat na hodinu, a taháky jsou mi trapné, takže když jako jediná ze třídy nenapíšu písemku, nemělo by to být tak zlé. Ostatně, podvádět by se nemělo (a já na to doplácím)
Sečteno podtrženo, kvůli tomuhle jsem unavená, a tím pádem nemám čas na blog nebo povídky…

A teď bych se měla dostat k tématu, o kterém pojednává nadpis:
Dnešek nebyl ve znamení nějakého nadšení, nebo úspěchu. Ano, byla jsem na závodech, jak jste to poznali?
Jednoduše, ze tří tratí, které jsem jela, jsem plavala pomaleji o jednu, dvě a tři vteřiny, než jaké jsou mé osobní rekordy. Dokonce i kamarád (o němž bude řeč později) nad mými výsledky kroutil hlavou se slovy "máš na víc", což se mu, obzvlášť v případě, že je v blízkosti jistá Slečna eL. nestává. Trenérka si s tím příliš hlavu nelámala a odkázala mě na příští závody, kde se mám zlepšit (takový jednoduchý já mám život, víte?), nehledě na to, že bazén, kde závody byly, měl pouhých 25 metrů a tento zmíněný bazén naprosto nesnáším a nejde mi tam plavat….ale už vás nudím. Určitě chcete slyšet ty drby…
Ten kamarád (o kterém jsem výše říkala, že o něm bude řeč později, tedy teď, pro možnost, že bych se o něm ještě zmínila, je to Pan Dé) je někdo, do koho jsem se asi zamilovala (bože to zní příšerně). Sama ovšem nevím. Nedokážu to popsat a nechci se rozepisovat (jasně, meisil, on určitě brouzdá netem a hledá spojitosti…). Takže to zkrátím: dneskajsemdoufalapraktickyjenomvtoabychmohlajetsnímdomůbusemalechtělajsempočkatnakámoškyaonseptaljestlibychnejelaajážečekám...
(nádech)
Stejněbytokničemunebyloprotožebychdostalavyhubovánoprotožetamtátabylabymědovezldomů…
(nádech)
Takže tak. Dobrou noc děti :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Stále kvalitní blogy | Web | 17. října 2011 v 9:26 | Reagovat

Milý člene SKB,
navštiv klub a přečti si nejnovější článek. (Povinné)
Děkuju,
D.A.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama