Síla jmen 07

27. září 2011 v 0:00 | Meisil |  Vrakoviště
Epilog:
Osud přiložil pero k papíru a přeškrtl to jediné slovo. Přepsal jej.

Quina ležela na břehu potoka. Plakala. Byla sama, byla bezbranná. A nebyl nikdo, kdo by se o ni postaral. Proseděla na břehu den. Něco si matně vybavovala. Někdo tam měl být. Ale nebyl. Nedokázala si vybavit tvář. V noci ji našly její sestry. Malá skřítka nikdy nepoznala budoucnost.
Vlk zaslechl blížící se lovce a vyrazil severovýchodním směrem. Jak běžel, cosi, nějaký brouk mu stále vrtal hlavou. Nikdy neměl jméno, to věděl. Ale měl pocit, že by měl být jinde, že by měl něco udělat. Setřásl ten pocit a jeho měkké tlapy dusaly po spadaném listí. Měl by mít jméno. Myslel na ně a stále mu unikalo. Nechtěl na ně myslet. Přeplaval řeku a doběhl ke skalám. Vyšplhal na ně. Stál hrdě na nejvyšším bodě a nechal si chladivým vánkem pročistit hlavu. Byl vlk, bezejmenný, král lesa. A to mu ke štěstí stačilo.

* * * * *

Doufám, že se vám povídka líbila. Je historicky první, která se odehrává v MeirTirii a podařilo se ji dokončit. Objevila se ve sborníku 2011 a přestože se neumístila a ani pes po ní neštěknul, jsem na ni pyšná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama