Síla jmen 05

30. srpna 2011 v 0:00 | Meisil |  Vrakoviště
"Jak se jmenuješ?" zeptala se Quina z bezpečí srsti svého oře. Běžící vlk odfrkl. Neměl jméno. Nikdy mu ho nikdo nedal. Se jmény byla jen potíž. Cítil, jak se skřítka zamyslela. Snažila se vnímat jeho dech, huňatou srst a rytmus tlap.

"Gegris" špitla Quina. "Tvé jméno je Gegris." Cítila malé zakolísání, jak mu jméno ubralo sil. Nezavrčel však a nevadilo mu to. Byl rád. Měl jméno. Nevěděl, že jeho nesnášenlivost vůči jménům tkví v tom, že nemá své vlastní
Doběhli ke Gegrisovu doupěti. Bývalo to doupě. Ale na tom místě byl kráter. Čerstvý kráter po padlé hvězdě, ochránkyni osudu. Tehdy si vlk uvědomil, že se vzepřel osudu. A i Quina, i on si uvědomili, že tenhle kráter není poslední. Protože nic už nedokázalo vrátit zpátky. Svět se řítil ke konci.
Mezitím z Dubu vyrazila výprava tří sester. Tří sester s jediným cílem. Zlikvidovat Quinu. Věděly, že je naživu. Její bezděčné zavrzání křídel ji prozradilo. Věděly směr, kterým se nachází. Nesly se na dlouhých, průsvitných křídlech, téměř neslyšně pod korunami stromů. Přestože žádná z nich nepřesahovala velikost půli metru, byly postrachem lesa. Zvěř prchala do svých skrýší, protože tohle bylo skutečné, sálavé nebezpečí. Morna, ta nejstarší, letěla vpředu a po boku jí visela tenká, ostrá dýka. Již okusila krev tří mladších a sotva znatelně se chvěla, když cítila blízkost další krve, která má být prolita. Letěly však směrem, který nebyl udán.

A hvězdy utvořily déšť, les zalévaly plameny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama