Síla jmen 04

16. srpna 2011 v 0:00 | Meisil |  Vrakoviště
Quinu z pláče probraly kapky. Nebyl to déšť, tan kousek nebe, viditelný mezi korunami stromů, byl jasně modrý. Udiveně se rozhlédla. Necelý metr od ní se otřepával mokrý vlk. Ten samý, co ji pozoroval.

Věděla, že jí nechce ublížit. Znala řeč pohybů a zvuků, stejně jako všichni obyvatelé lesa. Zvedla se, meč nechala ležet v písku na břehu a přiblížila se k vlkovi. Ten sklonil hlavu, aby si jí prohlédl. A ona uviděla jeho oči, žluté a zelené a špitla svým vysokým hláskem "Taky jsi jiný." Vlk jí rozuměl. Pokýval velkou hlavou a naklonil slechy dopředu ve výrazu přátelství.

A tehdy padla druhá hvězda…

Quina se zhluboka nadechla. Strach byl pryč. Přistoupila ještě blíž a natáhla ruku. Vlk jí rozuměl. Sklonil hlavu a nechal ji, aby ho pohladila po čumáku. Usmála se a něj. Zavrtěl ocasem a naklonil se na jednu stranu, aby mohla nasednout. Byla by škoda nechat ji umřít. Malá skřítka se mu vyškrábala na záda a ponořila se do jeho husté srsti. Její hubené tělíčko nemělo dostatek síly na udržení tepla, když ji ale chránila srst velkého zvířete, bylo jí dobře. Bezděky zavrzala křídly. Byl to zvuk slyšitelný jen skřítkům a bylo ho slyšet až na Dubu…

Padla třetí hvězda…

Osud, starobylý zaneprázdněný, zjistil, že mu jeho práce mizí před očima. Sotva položil pero na papír, slova se tvořila sama. Ale ne taková, která psal. Odložil pero a začal listovat nazpátek knihou. Nic nebylo tak, jak to zapsal. Hledal chybu.

Hvězdy padaly dál, pět, deset, padesát…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama