Prolog:
Nikdy se neměli uvidět. Nikdy se neměli pozdravit. Ale osud nezměníš. Nebo to byl právě osud, kdo za to mohl? On, stále a pořád sepisující osudy všech tvorů a neživých věcí? Stalo se tehdy, že zapomněl na dva tvory, že opomněl zapsat spojitost mezi nimi? Snad tak, či onak, není důležité proč, ale že se to stalo.
* * * * *
Měkké tlapy se neslyšně opřely o spadané listí. Oči, jedno žluté, druhé zelené, soustředěně pozorovaly králíka. Neměl šanci. Neměl šanci a predátor to věděl. Z mordy mu vycházelo tiché funění a jazyk olízl pysky. Tesáky schované pod nimi byly špičaté a čelisti silné. Králík neměl šanci. Tělo se přikrčilo, svaly na zadních napjaly. Oči se přimhouřily. Slechy se přitáhly k lebce a vlk zaútočil. Králík neměl šanci. Mohutné čelisti sklaply a sevřely krk vyděšeného králíka, z kterého vzápětí vyprchal život. Jeho duch s vykulenýma očima odběhl kus dál, prokličkoval mezi stromy a než se zastavil, vyprchal na onen svět. Vlk dojedl a znovu si olízl pysky. Postavil se a sklonil hlavu v tichém poděkování. Byl to zvyk, jejž bylo dobré dodržovat. Lesní vládce opovrhoval těmi, kdo zabíjeli bezdůvodně a nevážili si darů lesa. Po obědě zůstalo jen několik krvavých skvrn. Vlk nastražil uši. Zaslechl zvuk, který do lesa nepatřil. Lovci. Lidští lovci, kteří se přišli pomstít za roztrhané ovce. A tehdy se vlk bezděky vzepřel osudu a rozběhl se jiným směrem, než bylo, či nebylo (?) psáno.
A první hvězda spadla…



(mátový, černý... ovocné nic moc)
(šáleček po ránu, hned mám dobrou náladu)
(po osmi letech plavání se to dalo čekat)
(od tří let pištím. amatérsky :P)
Ééé. Já... nemám slov.
Tohle je první povídka kterou jsem od tebe četla, na tomhle blogu...
...A ona je... dokonalá !!!