Pro mě znamená dospělost past, která se skrývá tiše v koutku a až si jednou nedám pozor, sklapne ocelové čelisti a vysaje veškerou mou fantasii.
Dospělí mají mnoho problémů. A co je horší, vesměs jsou to problémy přízemní, "jestli stihnu práci, v kolik musím vstávat, mám si zažádat o prémie?" Znamená to pro mě ztrátu svobodné volby, útočiště, kam bych se mohla schovat, když by mě svět nechtěl. Ztrátu zázemí, na které od té chvíle budu muset dřít, abych si na něj vydělala. Škola je sice takový zásah do svobody, ale pořád můžu při vyučování snít, stavět si fantazijní světy a nechávat ty letmé myšlenky budovat pevnou podstatu místa, které mi nikdo neukradne. mojí fantazii. U práce, toho se bojím, to bude jiné. Nebudu moct utíkat do svých myšlenek, kdy budu chtít. A MeiSillinin svět se stane pouhou vzpomínkou, kouřem unikajícím mezi prsty. Bubo zbledne a zmizí a já nebudu mít ani tolik času, ani tolik víry, abych si jej byla schopná udržet. Budu se držet dětství tak dlouho, dokud to jen bude možné. Nechci se nechat spoutat šedivými pouty všednosti a racionality.
Co je na tom špatného, chtít se oprostit od nudy a místo tréninku prožít vzpouru elfů? Lze to skloubit dohromady, ale chce to představivost a mysl nezatíženou jinými problémy, potom se běhání stane útěkem před hordou krvelačných nepřátel a plavání bazénem cestou do Atlantidy. Stačí se oprostit od stresování se, co máte udělat, a prožít to. Bojím se, že až dospěji, nedokáži odehnat přízemní záležitosti stranou, abych se mohla vrátit do fantasie.
Doufám, že do tohoto stadia nikdy nedospěji. A doufám, že moje představivost a víra v ni jsou tak silné, že překonám všední šeď racionality a zůstanu ve snách.
Dospělost je stav mysli, ve kterém ztratíte jakékoli, ať už růžové nebo černé brýle, a přijmete to, co vás obklopuje. Znamená to, že když si vedle vás v metru sedne podivný člověk, myslím tvarem a velikostí, tak se ve vás nevzbudí pocit, že sedíte vedle ufona, ale v lepším případě toho člověka politujete a v horším si jej vůbec nevšimnete, protože je tak jednoduché nemíchat se do cizích záležitostí...
Takže: I am a Child. And i am proud of it...
vše moje tvorba


(mátový, černý... ovocné nic moc)
(šáleček po ránu, hned mám dobrou náladu)
(po osmi letech plavání se to dalo čekat)
(od tří let pištím. amatérsky :P)
JA si myslím, že v dospelosti ide skor o to, že tí ludia si už takmer naplno uvedomujú aký je život a nemajú vôľu žiť ho ako my, teda dospelácky život ich pohltí.